SC Titanic Štěpánovice oslavuje čtvrtstoletí své bohaté činnosti!!!
13 listopadu 2021 uplyne přesně 25 roků co parta bývalých fotbalistů Sokola Štěpánovice „v hospodě U Máni“ založila náš klub. Potřeba dát divokým hrátkám dospělých pánů s mičudou nějaký řád vzešla spontánně ze všech hlav v jeden okamžik. V ten moment byl také vymyšlen vznešený název, barva dresů, nepsaná pravidla o docházce, trénincích i zápasech, vybírání příspěvků, kronice, hodinách odchodů z restaurace apod. Počáteční nadšení neochablo ani po prvních nezdarech a myšlenka dokázat si, že nepatříme do starého železa oslovila i několik dalších spřízněných duší. Parta se rozrůstala, utužovala své vztahy se snahou si navzájem vyhovět, a tak se začaly rodit i zajímavé nápady rozšířit spolkovou činnost dalšími aktivitami mimo hraní fotbalu na hřišti a přes zimu v sokolovně. Poslední dva roky nás utlačuje a překáží nám všem Covid – 19, myslím si, že právě proto bude dobré nám všem připomenout, jak bohatou a pestrou činnost náš Titanic prožíval, a věřme, ještě prožívat bude.
Za celé uplynulé období jsme sehráli celkem 197 zápasů, z nichž bylo 73 vítězných, 22 nerozhodných a 102 prohraných s celkovým skóre 482:593. Z tohoto výčtu vyplývá, že název našeho klubu byl schválen se správným historickým nadhledem a výsledky nás nikdy nestáhly pod hladinu beznaděje. Nejvíce zápasů jsme sehráli v roce 2000 bylo jich celkem 14, vypadá to, že jsme chtěli s velkou pompou vstoupit do 21 století, vyhráli jsme, ale jenom 2x. Téměř každý rok jsme hráli letní turnaje, v Kardašově Řečici, Klikově, Frymburku, Hrdějovicích i Rudolfově. V posledních létech to byly i tři mezinárodní za účasti SK Čenkovce ze Slovenska a Vitamin Hegykö u nichž jsme v roce 2006 vítězně začali i na mezinárodní úrovni. Uvidíme, jak se bude situace s virem dále vyvíjet, faktem je, že Maďaři spolupráci přerušili už v roce 2018, tak snad to vydrží na Žitném ostrově, což je i srdeční záležitost našeho ministra zahraničí Františka Füssiho, který z vesnice pochází.
Logicky nejblíže ke kopání do míče za účelem vsítit branku a pak potažmo vyhrát zápas mělo cílené usměrňování míče jakoukoli částí těla, vyjma ruky, do ohraničeného dvorce nohejbalového hřiště. Pořádali jsme pravidelné nohejbalové vánoční turnaje nejprve i s mladými hráči, později už jen senioři Titanicu a hosté. Jejich duší a hlavním organizátorem byl Bohumír Gregor, který sehrál obrovskou roli i v dalších aktivitách našeho Titanicu. Přes Silvestra jsme se přehoupli do dalšího roku a už se vyhlíželo ve kterém termínu bude Masopust. Masopustní rej maškar i přihlížejících spoluobčanů má již dlouhou historii a několik místních členů Titanicu se oprávněně pyšní tím, že už chodí „od školy, před vojnou, po vojně, nebo, když jej pustí žena, případně, když nic nebolí“!! Náš spolek těší, že v posledních létech oživují rej stále nové maškary, které jsou dětmi, vnoučaty, či přáteli našeho spolku. Vůbec se nepasujeme do role organizátora, ale spíše koordinátora celé skupiny, protože ji obětavě doprovází „naše Titanička“ ve složení Pepa Fiktus, Pepa Florián, Jenda Mraček a alternující host z Vlkojc, Jirka Tvaroh. Také tady hrál velkou roli „náš Bohouš“, jak říkala „Aranka“ řečený Fajfka, věděl, kdo bude, či nebude doma a kde visí flaška, tím pádem se nebudeme zbytečnou zacházkou zdržovat. Ano přátelé, tady jde také opravdu o čas, protože naše obec se neustále rozrůstá (to je dobře), rejdící skupina maškar se postupně zpomaluje (proč asi?), přesto všichni rádi po 12 hodinách a 13 nachozených kilometrech, obsadí Paříž! Titanička ještě s celodenním vzpíráním svých hudebních nástrojů a následnou taneční zábavou pro nezkrotné maškary a došlé sousedy, jak se říká, tvrdí muziku (klobouk dolů přátelé).
Je třeba samozřejmě připomenout, jak jsme trávili „dlouhé zimní večery“, když nás nehostinné počasí a následná změna času uvrhly do azylu sokolovny. V průběhu října (nejdříve 6 v roce 2016) jsme zahájili zimní sezónu a koncem března, či v dubnu (podle počasí) jsme ji ukončili, jubilejní 10 ročník ČBL skončil 12 března 2019 kvůli Covidu – 19!! Od počátku probíhaly zápasy podle scénáře mužstvo prezidentovo (Fr. Daňhel) versus mužstvo Fajfkovo (Jan Tlačil) a byly to neúprosné bitvy, které se někdy dohrávaly nejprve v kolébce našeho zrodu (hospodě U Máni), později v bližší Paříži. Po odchodu Františka do sportovního nebe byl zvolen dosavadní prezident, který původní „zimní scénář“ ještě 5 roků zachoval, ale už přemýšlel, že mu mužstvo stárne a někteří včetně něj mají různé neduhy. U Fajfkovo mužstva to bylo obdobné, tak všichni hledali řešení a spontánně se došlo k vyhlášení prvního ročníku černo – bílé ligy (dle barvy dresů). Už máme odehraných 10 ročníků a dohromady nastřílených 5515 branek, z toho 2833 za černé a 2682 za bílé, celkem bylo odehráno 244 zápasů. Vždy před každým zápasem se aktuální sešlost hráčů shodla na dvojici, která z nich zvolila aktuální mužstva. Na konci ročníku se provede celkové vyhodnocení, které mužstvo vyhrálo, počty gólů, bodů, kolik, kdo nastřílel gólů atd. Více můžete najít na našich webových stránkách. Párkrát jsme se také zúčastnili halových turnajů, zpočátku v Třeboni byly „Mikulášský, Vánoční, Velikonoční“ a později v Kunžaku, kam jsme jezdili rádi (naposled 2015), protože jsme měli jistou cenu za nejstaršího hráče, nikdo vždy z pěti až šesti mužstev, starší kus, neměl. Pravdou je také, že jsme 2x skončili o skóre, druzí a třetí a jednou byl Kršík nejlepším střelcem.
Naše spolková činnost se neodehrávala pouze na poli sportovním, ale také společenském, protože jsme pro tance chtivé spoluobčany připravili téměř 20 plesů s velmi bohatou tombolou. Každý měl velkou snahu přispět zajištěním tomboly, nebo účastí na plese, když se nás v roce 2015 sešlo i s hudbou asi 40, tak jsme s nimi, přestali. Další neodmyslitelnou součástí naší jarní činnosti byla každoroční akce „na šrot“, ano měli jsme snahu pomoci spoluobčanům s úklidem starého železa a odměnou pro náš spolek bylo mírné posílení rozpočtu, jenž se nejvíce doplňuje pravidelnými členskými příspěvky. Také při těchto našich aktivitách byl hlavním koordinátorem Bohumír a proto byl prezidentem jmenován ministrem financí.
S velkým zájmem členů spolku, rodinných příslušníků i hostů se setkávaly časté zájezdy Titanicu na Moravu do Citonic a později Pohořelic na hody a přátelské utkání. Velmi oblíbené se postupně staly i zájezdy do termálních lázní Bad Füssingu, které se dařilo některý rok opakovat, podle zájmu, i třikrát. Další velmi oblíbenou společenskou událostí byly pravidelné letní a zimní dokopné, kde pravidelně k tanci a poslechu hrála pro naše manželky a přítelkyně naše Titanička. Při této příležitosti na podzim 2005 prohlásil vynikající hráč na banjo František Sýkora z Rudolfova, „kdyby nám tak šel fotbal, jako zpěv, to by bylo něco, takhle, máme sbor, i na koledy“! No a už máme za sebou 15 x velmi hezké koledování v Paříži, kdyby nebyl zatracený Covid, měli jsme víc. Teď všichni doufáme, že to pravidelným posledním pátkem před Štědrým dnem posuneme dál.
Jiří Hart prezident SC Titanic Štěpánovice.